Zpět na seznam článků
Peblog článek
Článek

Příprava na Běhej lesy Jizerská – II. část

21.08.2020, 13:00

Příprava na Běhej lesy Jizerská – II. část

Spolu s tím, jak se přibližuje datum závodu, naše nutriční Lucka s manželem Vaškem čím dál intenzivněji trénují a pracují na své kondici, aby Peblo se ctí reprezentovali. A přestože to někdy není jen procházka růžovým sadem, vytyčených cílů se nevzdávají a cílevědomě jdou za svým…

Někdy si věci naplánujete, ale nakonec je všechno jinak. Však už o tom víme své, viz několikrát zrušený maraton, posunutá příprava atd. Po dlouhých diskuzích a navzdory původnímu velkému nadšení jsme se rozhodli nechat plánovaný třeboňský maraton a vlastně maraton jako takový na roky budoucí. Půlmaraton jsme sice ještě nezrušili, ale kdo ví, jak to v souvislosti s opatřeními ještě na začátku září v Maďarsku bude. Co je ale jisté a pořád zůstává, je naše účast na Běhej lesy Jizerská. Tam se neuvěřitelně těšíme, a tak děláme vše, co je v našich silách, abychom si tento závod užili. Abyste si udělali představu, jak nyní trénujeme, přečtěte si, jak se na naši přípravu díváme:

Můj pohled:

V posledních dnech probíhají tréninky převážně v opravdu horkých letních dnech. Nás to ale nerozhází. Konečně jsme si pořídili batůžek na běhání s vakem na vodu, takže tekutiny doplňujeme už během tréninku, abychom zamezili dehydrataci a běželo se nám pořád dobře. Snažíme se taky vybírat trasy, které jsou alespoň trochu kryté. Máme to štěstí, že bydlíme pár kroků od lesa, takže to není problém. A když ji chceme změnit a neběžet vyloženě lesem, počkáme si na čas, kdy už není tak velké teplo, a vyrazíme klidně až mezi 19. a 20. hodinou. Musím říct, že počasí je v tuhle dobu skvělé. Není tak teplo a většinou máme krásný pohled na zapadající sluníčko. Co je ale horší? Hlad! Je to totiž doba, kdy jsme normálně zvyklí večeřet, a teď tento čas trávíme v lese a běháme. Naštěstí to není každý den. To by to se mnou můj muž už asi opravdu nevydržel. Zatím ale drží a vypadá to, že mu to nevadí, i když poznámku o tom, že už má opravdu hlad, si neodpustí po doběhu nikdy… Celkově teď běháme na tepy – to znamená, že mám na hrudi připnutý pás, který je spárovaný se sportovními hodinkami, a my se tak můžeme držet v úzkém rozmezí určité tepové frekvence.

Nyní tedy běháme na moje tepy a ještě k tomu nízké. Musím ale přiznat, že tyhle pomalé tréninky nám taky dávají zabrat, a skoro bych řekla, že pomalejší běh bolí víc než ten rychlý. Na tréninky se vydáváme většinou ob den a trvají nám se vším všudy cca 1,5 hodiny. Vždy vyběhneme z domu, po 1500 m uděláme krátké rozcvičení, následuje hlavní část tréninku, doma malé a rychlé posilko a na závěr příjemný a dlouhý strečink. Ačkoliv jsou tréninky v těchto vedrech občas očistec, jsem ráda, že na ně mám toho nejlepšího parťáka.

Pohled mého manžela:

Když slyším větu: „MiIáčku, představ si, co se nám v práci povedlo…,“ představuji si úspěšný vývoj slaniny s výživovými hodnotami salátové okurky… „Navázali jsme spolupráci a budeme partner závodu Běhej lesy a poběžíme za Peblo. Není to skvělý?“ ptá se mě manželka nadšeně. „Jaký lesy zase?“ pomyslím si. „Vždyť pořád běháme nějaký lesy.“ „Skvělá zpráva, lásko,“ odvětím s nacvičeným úsměvem ležícího Buddhy a rozzářenýma očima, které vídám u dětí, když oznámím ředitelské volno. V hlavě už mi to ale šrotuje dál. Měsíc jsme neběhali pořádně, kolem pasu mi zbyla vzpomínka na dovolené a venku je vedro, že bys velblouda nevyhnal.  Mám pocit, že je to další rafinovaná taktika nutričních. Nejdřív si klienta hezky vykrmit, a pak mu poskytnout trýznivou a dobře placenou terapii. V tomto případě bych ale ženě křivdil, tím litevským jídlem jsem se cpal zcela dobrovolně a dost mě to bavilo. Teď už jsem ale zpátky v realitě a náraz je bolavý. Při pohledu do zrcadla se lekám, takže se rozhodnu, že si k tomu běhu ještě trošku zacvičím, aby se jisté proporce posunuly zpět o patro výš. To mi ale nedošlo, že v tomto parném období, kdy už i na polích roste místo kukuřice popcorn, budu muset chodit běhat a cvičit v pozdějších hodinách a hlavně v době večeře. To je tedy opravdu motivující.

Aby toho nebylo málo, musíme naše tréninky držet ve velmi nízkých (a pro mě ještě nižších) tepových frekvencích, takže trasa, kterou máme běžně hotovou za 50 minut, nám trvá cca o 20 minut déle. Koupili jsme si postroj na běhání, abychom nebyli při tréninku dehydrovaní, a tak ke svým litevským kilům přidám ještě jedno další, protože jsem byl demokraticky zvolen jako nosič. Většinou, už když vyběhneme, začínám přemýšlet, co si dám k večeři. Věřte, že za tu hodinu a půl dovedu vymyslet spoustu kombinací a receptů. Bohužel po další půlhodině cvičení navíc jsem rád, když mohu vzít zavděk zeleninovému salátu a chlebu s žervé. Moje nutriční prostě vždycky ví, čím mě potěšit a odměnit…

Takže už příští týden – v sobotu 29.8. – AHOJ!